Vítejte na stránkách Vandy Kadeřábkové-Březinové

Dárcovství

S krví darujete život!

Člověk je bohatý tím, co učinil pro druhé.

J.W.Goethe

Každý člověk si jistě uvědomuje sílu životodárné tekutiny, která koluje v jeho žilách. Zdaleka ne každý je však ochoten se jí vzdát - zejména mezi mladšími lidmi mnoho dárců nepřibývá. S obdivem sledujeme náročné operace za pomoci nejmodernější techniky (a citelně si ulevíme, když se taková operace třeba u někoho z členů rodiny skutečně podaří). Avšak to nejcennější, bez čeho by úspěch nebyl možný, nenahradí ani nejdokonalejší technika v rukou nejšikovnějšího lékaře. Lidskou krev lze získat pouze od lidí - dobrovolných dárců.

V průměru dostane každý občan za svůj život čtyřikrát transfúzi a 12x preparát vyrobený z krve. Kdo z nás ví, kdy se na operačním stole octne a krev bude potřebovat?

Na začátku byl doktor Janský

Objev krevních skupin představoval přelom v medicíně na začátku minulého století. Jak to u velkých objevů bývá, i zde sehrála svou roli náhoda. Doktor Jan Janský byl původně psychiatr - vytrvalý a zvídavý, který se pustil do vědecké práce založené na domněnce, že u některých duševních chorob nalezne změny ve složení krve pacientů. Po několikaletém výzkumu dospívá k poznání, že tento vztah neexistuje, zato však došel v roce 1907 k objevu čtyř krevních skupin podle srážlivosti krve. Za tento objev mu byla udělena docentura, Janský se však již problematikou dále nezabýval.
Krevní transfuze se s různými výsledky už v té době sice prováděly, nikoho však dlouho nenapadlo spojovat Janského objev s problematikou srážlivosti krve a docenit ho. Nobelovu cenu za objev krevních skupin dostal v roce 1930 vídeňský lékař Karl Landsteiner, který s tímtéž přišel již v roce 1901, avšak nedokázal ze svých pokusů vyvodit zákonitosti aglutinační reakce a rozlišil pouze tři krevní skupiny. Janského plaketa je také tradičním oceněním bezpříspěvkových dárců krve. Bronzové uděluje Český Červený kříž za deset, stříbné za dvacet a zlaté za čtyřicet bezpříspěvkových odběrů krve. Dárci nejcennější tekutiny mají rovněž i svůj svátek. Světová zdravotnická organizace ho vyhlásila na 14. červen.

Dárců je zoufale málo

Dobrovolných dárců krve je v dnešní době stále nedostatek. Ti, co tu jsou, lze najít spíše mezi staršími osobami. „Nás mladých dárců je daleko méně," říká 1.česká vicemiss Eva Čerešňáková, která spolupracuje s Českým červeným křížem a je tváří kampaně na podporu bezpříspěvkového dárcovství krve. „Beru to jako jistou morální povinnost," říká. „Až jednou budu krev potřebovat stejně jak ji dnes a denně potřebují jiní, budu také vděčná za dárce, kteří umožní to, že ji mohu přijmout a neřeknou mi: už nemáme..." Eva sama již přivedla k dárcovství mnoho mladých lidí, nejen ze světa modelingu. Z těch známějších jmen jsou to modelky a Miss ČR Zuzana Jandová či Lucie Hadašová, nebo ministr vnitra Ivan Langer či náměstek generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR František Zadina a další. Podle Světové zdravotnické organizace by bylo ideální zvýšit počet dárců na pět procent obyvatelstva, v současnosti je to asi jen tři a půl procenta. Ještě trochu statistiky: plné krve se uskuteční 420 tisíc odběrů ročně, krevní plasmy 80 tisíc, destiček 15 tisíc. A čím to, že mladé to do krevních center netáhne? Doba je velmi rychlá. „Lidé nemají dostatek času na sebe," zamýšlí se Eva, „natož aby šli darovat krev a udělali něco pro druhé."

Stává se, že krev někde pro pacienty, zvláště v oblastech mimo velká města, skutečně není? Není to nic až tak výjimečného", říká primář MUDr.Petr Turek,CSc. z Fakultní Thomayerovy nemocnice. „Zejména v případě neplánované potřeby u příjemce se vzácnou krevní skupinou nebo nepravidelnými protilátkami." Pomoc pak přichází z nejbližšího transfúzního oddělení, pozdržena možnostmi dopravy. Negativní nula „univerzálních dárců" lze použít jen v případech nejvyšší nouze. Krev je tedy třeba stále a nových dárců není nikdy dost. Ti stávající jednou zestárnou - nebo mohou onemocnět tak, že s darováním musí skončit.

Co to obnáší

Co vás jako „novodárce" po příchodu na transfúzní oddělení všechno čeká? Nejprve dostanete k prostudování a vyplnění ce a Dotazník dárce krve, kde se zjišťují prodělané nemoci a současný stav. Důležité je i potvrzení, že se nechováte rizikově. Pokud vás některá z otázek zaskočí a nebudete mít zcela čisté svědomí, máte možnost z dalšího procesu bez udání důvodu diskrétně odstoupit. Následuje rychlé laboratorní vyšetření, zpravidla z prstu a poté jdete za lékařem, který vám změří tlak a puls, vyhodnotí výsledky a stanoví, zda můžete na samotný odběr. V mezičase čekání se můžete občerstvit. S vyčerpáním standardních 450ml krve se totiž můžete cítit unaveni - nikdy nechoďte na odběry nalačno a dopřejte si před tím dobrou snídani. Pozor si dejte na tuky ve stravě a alkohol - 14 hodin před odběrem si obojí odpusťte. Vlastní odběr se pak provádí v pololeže nebo vleže na odběrovém křesle do jednorázových plastových vaků. Trvá napoprvé 8-12 minut, zkušeným dárcům může sestra ošetřit místo vpichu již po pěti minutách a nakonec dostanete balíček s občerstvením.

Do práce máte omluvenku. Podle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce je dárcovství krve překážkou v práci z důvodu obecného zájmu. Máte tedy nárok na pracovní volno s náhradou mzdy ve výši 100% na celých 24 hodin. Pokud se odběr neprovede, náleží vám volno pouze na cestu na stanici a zpět do práce. Jako dárci máte spoustu dalších benefitů - vitamíny, slevy na daních, lázeňské pobyty.

Dárcovství je plánované. Po prvním odběru jste evidováni ve své transfúzní stanici, která vás pozve na další odběr sama. Krev a všechny její složky mají totiž jen určitou dobu trvanlivosti Plná krev vydrží 35 dní, destičky pouze pět. A co se nepoužije, musí se bez milosti zlikvidovat.

Záleží také na vaší krevní skupině - potřeba dárců různých skupin se mění. Ročně je možné provést nejvýše 5 odběrů u muže a 4 u ženy. Podle potřeb tranfúzní stanice je přirozené, že některý dárce je zván několikrát v roce a jiný jen jednou za dva roky. Protože je třeba sledovat mezi různými odběry nutné intervaly, není ani v zájmu dárcova zdraví vhodné, aby byl registrován ve více transfúzních zařízeních. A jak dlouho trvá regenerace po odběru? „Odběr plazmy nebo krevních destiček zatěžuje organismus dárce minimálně", říká primář Petr Turek, CSc. K obnově tu dochází během několika dní, zatímco červené krvinky potřebují k obnově šest až osm týdnů. „Limitujícím faktorem bývají zásoby železa, které jsou podmínkou regenerace. Nejvýznamnějším zdrojem železa v potravě jsou živočišné bílkoviny, především „červené" maso. Náhražkou mohou být potravní vitaminové doplňky obohacené železem" radí primář.

Další cesta krve

Plná krev se může použít přímo, častěji však slouží jako polotovar a zpracovává se na jednotlivé složky, jako jsou červené krvinky, destičky nebo plasma. Pacient by pak měl dostat jen tu složku krve, která je indikována k jeho onemocnění - ostatní složky by mohly jeho organismus nepříjemně zatížit. Z krve se tedy může oddělit masa červených krvinek, destičky či plasma, která se použije buď pro přímé podání pacientům, nebo k dalšímu zpracování farmaceutickými firmami. Ty z ní vyrábí krevní deriváty, například protilátky. Bývají to jedny z nejdražších léků - právě proto, že jejich výroba je technologicky velmi náročná. Například na jednu dávku purifikovaných protilátek je třeba získat materiál od 600 dárců a cena takového preparátu jde do desetitisíců. Pro ty, kteří je ale pravidelně potřebují, je to životně důležité.

Dalším typem odběru jsou aferézy, prováděné na krevních separátorech. Tyto speciální přístroje umožňují odebrat jen určené složky krve, a to buď samostatně ( plazmu, erytrocyty nebo trombocyty), a nebo jejich kombinace (např. trombocyty s plazmou). To je ale porce pro zkušené dárce - zatímco klasický odběr plné krve zvládnete do deseti minut, na přístroji strávíte 45-100 minut. S výjimkou odběru červených krvinek je lze provádět i častěji. Zatěžují ale poněkud více oběhový systém a je k nim třeba dalších vyšetření (EKG). Odběry speciálními postupy mají u dárce následovat za předpokladu, že je k nim dárce ochoten a že dobře snáší běžné odběry plné krve.

Kdo může darovat krev?

Podmínkou pro odběr krve je dobrý zdravotní stav dárce, věk mezi 18-65lety a váha nad 50kg. Prvodárci by neměli překročit šedesátku. Dárce musí být při odběru stoprocentně zdráv. I zdánlivě banální problém, jako rýma či opar může znamenat přítomnost viru v jeho krvi. Zatímco vcelku zdravý dárce problém vnímá nejvýš jako drobnou obtěžující nepříjemnost, stejný virus může u imunitně oslabeného příjemce krve způsobit smrtelné onemocnění. Proto se podrobný dotazník pro dárce krve provádí před každým odběrem. O vhodnosti k dárcovství pak rozhodne lékař na vyšetřovně. Odběr krve pro účely dárcovství podléhá přísným kriteriím. Do situace, kdy odběr nelze provést, se může dostat i ten nejzdravější člověk.

Dočasnou překážkou v darování krve je například doba těhotenství a půl roku po porodu, operační zákrok či přijetí transfúze, pobyt v tropech, žaludeční vředy, přisáté klíště, očkování živými vakcínami, ale dokonce také akupunktura nebo piercing. Proděláte-li průjmové, horečnaté nebo jiné infekční onemocnění, vyčkejte několik měsíců až dva roky - rizikem však může být i pouhý kontakt s nemocným hepatitidou B nebo C. Týden počkat byste měli také po návštěvě u zubaře spojené s plombováním či extrakcí zubu.

A kdo by měl na ušlechtilou myšlenku dárcovství zapomenout? Především ten, kdo žije rizikovým způsobem nebo trpí nějakým chronickým onemocněním. Jsou to nemoci srdce a cév, vysoký tlak od 2.stadia, onemocnění ledvin, plic, dále cukrovka, porucha tukového metabolismu, nemoci krvetvorby, nosičství viru hepatitidy a HIV, zelený zákal, krvácivost či zhoubný nádor. Dárce z vás nebude také tehdy, pokud jste mezi lety 1980-1996 pobývali ve Francii či Velké Británii déle než půl roku, nebo pokud jste byli léčeni některými léky jako jsou psychofarmaka, léky obsahující růstový hormon, léky z podvěsku mozkového obsahující etretinát nebo acitretin, používané k léčbě lupenky.

Proč raději bezplatně?

V dnešní době se již nemusíte obávat, že byste si spolu s přijatou transfúzí přinesli zároveň nějakou nepříjemnost. I do transfúzního přípravku se od dárce mohou dostat původci infekčních nemocí či jiné nežádoucí látky. Každá odebraná krev je testována na přítomnost viru hepatitidy i HIV a testy se znovu provádějí bezprostředně před použitím léku z krve. Pro bezpečnost dárců i příjemců je proto navýsost nutné, aby dárce na transfúzní stanici pravdivě odpověděl na všechny anamnestické otázky.

Najdou se však lidé, kteří jsou motivováni peněžní odměnou za odběr natolik, že některé údaje zamlčí. Také nákazy příjemců(například virovou hepatitidou), ke kterým došlo ještě v devadesátých letech, byly převážně od těch, kteří si nechali zaplatit. Na pováženou jsou rovněž praktiky některých podnikavých firem, které vám dokonce nabídnou finanční odměnu za každého dárce, kterého přivedete s sebou. Dvě stokoruny nejenže nepokryjí ani náklady spojené s dalším zpracováním krve, ale slušného člověka vydělávajícího si poctivou prací navíc ani „nevytrhnou". Odtud není daleko k myšlence: Jaký typ lidí si tedy může chtít právě takto přivydělat?

Pokud se tedy rozhodnete skutečně pomoci, zapomeňte na obchod „něco za něco" a staňte se skutečně nezištným dárcem. Každý z nás je zároveň potencionálním zachráncem i postiženým a pocit, že právě ta naše krev může v kritických situacích zachránit život, je k nezaplacení.

K fotce: Studentka VŠE a 1.česká vicemiss Eva Čerešňáková pochází z lékařské rodiny. Jablko nepadlo daleko od stromu. Eva přivedla k dárcovství krve mnoho známých osobností i svých přátel, kteří mají dobré srdce a ochotu pomoci jiným.

BOX Pro vlastní potřebu

Pokud se chystáte na plánovanou operaci spojenou s možnými většími krevními ztrátami, můžete využít možnosti autotransfúze - odběru krve pro vlastní potřebu. Při ní je menší riziko nežádoucích reakcí, hlavně přenosu infekčních chorob. Věk dárce není více méně omezen, u dětí rozhoduje váha a ochota ke spolupráci. Po objednání na transfúzním centru spolu s požadavkem oddělení, které operaci plánuje, se odebírá jeden až tři odběry plné krve. Začíná se přibližně tři až čtyři týdny před termínem zákroku.

Pro případ nějakého úrazu však na tuto možnost zapomeňte. Krev může být skladována maximálně 35 dní.

BOX Znáte svou krevní skupinu?

Rozlišování krevních skupin A,B, AB a 0 musí být při transfuzích přísně dodržen, jinak je pacient ohrožen na životě.Krvinky lidí se skupinou A a B totiž obsahují navíc jednu molekulu - antigen A, resp.B, proti níž lidé, kteří ji nemají, tvoří protilátky a krev se pak srazí. Lidé se skupinou AB mají antigeny oba, „nulky" ani jeden. Skupina 0 je proto univerzální dárce, AB univerzální příjemce. U nás je 37% lidí se skupinou 0, 42% skupiny A, 13% skupiny B a 8% AB.

Vzhledem k nedostatku krve pro některé pacienty si vědci dlouho lámali hlavu, jak tento problém vyřešit. Objevili chytré bakterie, jejichž enzym je schopen vyřadit antigeny určující krevní skupinu - tento „ocásek" jednoduše odstřihne a vyrobí tak z ostatních skupin nulu. Objev představuje naději především při jednorázovém podání krve. U příjemců, kteří potřebují krev častěji, pak záleží ještě na dalších dvaceti krevně skupinových systémech(podskupinách).

BOX Z čeho se skládá krev a co s ní lze léčit

Lidskou krev tvoří tekutá složka - krevní plazma a formované krevní elementy - červené a bílé krvinky a krevní destičky. Přibližně pět až šest litrů krve u dospělého představuje cca 8% tělesné hmotnosti. Podíl formovaných krevních elementů a krevní plasmy se nazývá hematokrit.

Červené krvinky (erytrocyty, 4-5 miliard v 1 ml krve) zajišťují přenos kyslíku a oxidu uhličitého. Podávají se ke krytí velkých krevních ztrát při úrazech a operacích.

Bílé krvinky (leukocyty, 4-9 milionů v 1 ml krve) likvidují choroboplodné zárodky v organismu přímo nebo proti nim tvoří protilátky a představují tak důležitou roli v imunitním systému člověka.

Krevní destičky (trombocyty, 150-300 milionů v l ml krve) se spolu s bílkovinami krevní plasmy podílejí na srážení krve při zástavě krvácení. Trombocytový koncentrát je indikován při léčbě poruch krvetvorby, u některých typů rakoviny a její léčby nebo po transplantaci krevní dřeně.

Krevní plazma (55-60% krve) obsahuje plazmatické bílkoviny (albuminy, globuliny a srážecí faktory), dále soli, cukry, vitaminy, hormony, enzymy a tuky. S ní se do tkání dostávají živiny nebo také léky, odcházejí pak zplodiny tělesného metabolismu. Albumin se užívá při dlouhých hospitalizacích na podporu hojení, snížení otoků i jako krevní náhrada při větší ztrátě krve. Imunoglobuliny se užívají při léčbě těžkých infekcí či poruch imunity, srážecími faktory (fibrinogen, protrombin, antihemofilické faktory č. VIII a IX) se pak léčí hemofilie a další poruchy srážlivosti krve. Plazma se podává též přímo - například při vážných popáleninách.

www.cervenykriz.eu

www.darujkrev.cz

BOX Dárcovství krve a psí mazlíčci

Máte psa? K situacím, kdy může darovaná krev zachránit život nebo pomoci v léčbě, může dojít také u našich chlupatých mazlíčků. Důvodem jsou nejen úrazy a operace, ale i závažná onemocnění jater či ledvin, při nichž může docházet ke ztrátě některých součástí krve, nebo některá autoimunitní onemocnění. Stejně jako člověk, ani pes - či spíše jeho majitel neví, kdy sám bude krev potřebovat.

I psi mají krevní skupiny. Problematika je složitá, zajímavé ale je, že například němečtí ovčáci se považují za univerzální dárce.
Také u psa může dojít k transfuzní reakci - provádí se proto před zákrokem křížová zkouška mezi dárcem a příjemcem. První transfuze bývá pro psa prakticky bez rizika, s dalšími však riziko stoupá, a to i při transfuzi od stejného dárce, kdy si příjemce již mohl vytvořit protilátky. Komplikace však bývají vzácné.

Odběr krve od dárce se provádí z velkých žil na krku nebo přední noze. Pes sedí nebo leží na boku. Za 20-30 minut trvání lze dárci odebrat 15 - 20 % krve, (cca 17 ml na 1 kg hmotnosti) tak, aby nebyl vystaven zvýšenému zdravotnímu riziku. Přechodná slabost rychle odezní a majitel dárce se nemusí ničeho obávat. Příjemce pak dostává krev s protisrážlivým přípravkem stejně jako jinou infuzi. Pravidelný psí dárce by měl dostávat vitamíny B a C a železo.

Pes - dárce by měl být především zdravý, vážit nejméně 25 kg až 30 kg - vhodná jsou tedy velká plemena. Musí být pravidelně očkován, odčerven, ošetřen proti klíšťatům, sám by neměl nikdy transfúzi dostat a od posledního darování by mělo uběhnout 3-6 měsíců. Fena by neměla hárat ani mít štěňata. Dárce je zpravidla potřebný velmi rychle. Aby pomoc byla skutečně účinná kdykoliv je třeba, je nutná dobrá spolupráce mezi majiteli dárců a veterináři, aby vždy byl k dispozici vhodný dárce a jeho ochotný majitel. Není-li dostupný ideální dárce, je možné od některých hledisek upustit (například pokud měla fena štěňata), jsou však třeba podrobnější zkoušky.

Některá veterinární pracoviště mají okruh psů-dárců, které v akutním případě mohou použít. Na níže uvedených internetových stránkách je uveden také seznam dobrovolných dárců s údaji o plemeni psa, jeho anamnéze i majiteli. Dárcem se tak může stát i váš pes. Pokud jste někdy vy sami nebo váš pes darovali krev, jistě znáte dobrý pocit užitečnosti a radost na obou stranách.

www.wdk.cz